4 Zdroje napětí

Ono se řekne – zdroj napětí! Ale jaký zvolit?

V číslicové technice potřebujeme nejčastěji napětí 5 voltů, navíc poměrně stabilní, bez výrazných výkyvů. Při nižším napětí nemusí naše zapojení fungovat, při vyšším se bude přehřívat, a může se i zničit. Kde ale napájecí napětí sehnat?

Jedna z možností je využít počítač a USB, popřípadě využít nejrůznější nabíječky k mobilním telefonům s rozhraním USB. Jejich výhoda je, že dokáží dát docela velký proud a stabilní napětí. Drobná nevýhoda je, že konektor většinou nelze zapojit do nepájivého kontaktního pole (NKP), a je potřeba vše řešit nějakou redukcí.

Pro NKP existují různé moduly, které lze koupit v kamenných obchodech i v e-shopech, a ty se starají o správné rozvedení napájecího napětí a jeho úpravu. Většinou obsahují stabilizátor, přepínač napájecího napětí 5 V / 3,3 V a napájecí konektor – většinou souosý pro různé adaptéry, a k tomu konektor USB.

087-1.jpeg

Problém s těmito moduly je, že když do nich přivedete 5 voltů z USB, tak si stabilizátor vezme nemalou část a na výstupu, kde má být pět voltů, naměříte třeba 3,5 V. Což může být problém. Pokud chcete takový modul používat, pořiďte si k němu raději nějaký adaptér, který dá na výstupu okolo 7-9 voltů. Pokud použijete třeba 12 V adaptér, budou se stabilizátory intenzivně zahřívat.

Další možnost je využít baterie. Nejčastěji používané typy jsou AA / AAA monočlánky. Existují držáky, které spojují dva, tři či čtyři monočlánky sériově, takže výsledkem jsou 3 V, 4,5 V nebo 6 V. Obvody, které používáme, by měly bez problémů fungovat i při 4,5 voltech. Nevýhoda baterií je ta, že jejich kapacita je omezená, a po několika dnech zkoumání, zkoušení a testování se zkrátka vybijí. Nabíjecí monočlánky pomohou jen trochu – po několika dnech zkoumání, zkoušení a testování se vybijí taky, ale můžete je nabít. A nezapomeňte, že tyto monočlánky mají o něco nižší napětí, jen cca 1,2 voltu. Čtyři takové, zapojené sériově (tedy za sebou) dají dohromady 4,8 voltů. Pokud budete experimentovat intenzivněji, doporučuju pořídit si nějaký zdroj, napájený ze sítě.

088-1.jpeg

Některá zařízení, vybavená vhodným měničem napětí, lze napájet i z destičkové baterie, která dává 9 voltů. Takové baterie se používají často k napájení např. multimetrů. Existují k nim konektory, které lze připojit například k výše zmíněným napájecím modulům. Ale napájení z takových baterií je vysloveně nouzové, protože pokud nemáte zapojení, navržené speciálně na malý odběr, tak kapacita takové baterie vystačí jen na pár hodin provozu.

088-2.jpeg

Pokud vás elektronika zaujme víc, určitě si pořiďte laboratorní zdroj, u kterého můžete regulovat napětí i proud. Nemusí to být hned profesionální zařízení za několik tisíc Kč, vystačíte i s levnější variantou. Dbejte na to, aby zdroj dokázal dát alespoň 15 voltů a proud 1 A.

Zajímavá možnost je využít zdrojů pro počítače PC s konektorem ATX. Existují adaptéry pro tyto konektory, ze kterých pak lze odebírat napětí 5 V, 12 V i - 5 V. Dbejte na to, aby takový zdroj měl vždy nějaký minimální odběr – zapojte například na napájecí napětí žárovku. Pokud necháte ATX zdroj bez zátěže, přetíží se a shoří! No dobře, nebude hořet jasným plamenem, spíš tak jako zasmrdí a přestane fungovat. Důvodem je, že tyto zdroje jsou zapojeny jako takzvané „spínané zdroje“, a v nich slouží cívka jako akumulátor energie, z níž se odebírá přesně dané napětí. Výhodou těchto zdrojů je jejich velmi dobrá účinnost, nevýhodou to, že vyžadují zátěž, která energii z cívky odvede a zpracuje. Pokud ji neodvede, naakumulovaná energie se začne, laicky řečeno, spalovat přímo v cívce.

089-1.jpeg

results matching ""

    No results matching ""